možná to bude zajímavá diskuze, možná to zapadne do hlubin fóra...
zajímá mě, jak cestujete?
Jak si dopodrobna si plánujete celou trasu a jednotlivé body?
Jaké jsou vaše cíle cest?
Co vás tam láká?
Cestujete raději sami, ve dvou nebo ve skupině?
Jaké jsou event. vaše blízké plány? Kam se chtete letos podívat?
...
jak už jsem párkrát psal, plánování moc času nevěnuji. Vím, kam se chci jet podívat a jelikož mě zajímají lidé, styl jejich života a krajina, kde žijí, tak trasu volím jen do dané lokality přibližně. Tomu věnuji adekvátní čas a prostředky. Není problém spát na louce nebo si vzít někde střechu nad hlavu.
Ideální a max skupina, se kterou jedu má 4 lidi a 4 stroje. Jet sám mi nevadí, ale prozatím mám tuto zkušenost jen z civilizace, která mě na druhou stranu až tak nebere.
Raději se poohlédnu na východ nebo jih, i když sever a příroda v Norsku musí být taky krásná. Takže vlastně všude, krom "západu" , ale na ten divoký bych zajel. Když můžu volit, tak nejedu 100% asfalt.
Letos fičíme, asi jako všichni, do Albánie ve 3 motorkách, ale pak si určitě dám nějaký lehký off na východě, který mě dojal svým venkovem a slušnými lidmi
Trasu plánuju jen v hrubých rysech.Nemám problém totálně překopat plánovaný směr nebo klidně i cíl. Už se mi stalo,že jsem ráno vyrazil na jižní Moravu a večer se vrátil ze Slovenska To se někdy tak přihodí
Je to sice už otřepaná fráze,ale pro mě je opravdu i ta cesta cíl.
...a co mě tam láká? Nejspíš zvědavost.
Občas jezdím sám,občas ve dvou a občas ve skupině Nemám s tím problém,pokud jsou lidi v pohodě,což třeba na vyjížďkách s Moravskou sekcí BMWGS bylo zaplaťpánbu vždycky.
Plánů by bylo habakůk,ale letos to vidím spíš na nějaké rychlovky.Jednak už mám málo dovolené a druhak budu letos nejspíš měnit zaměstnavatele,takže budou jiné starosti.
jasně, s moravskou sekcí se jede i v 15 motorkách , jednodenní cestování je asi trochu jiné, ale i na delší cestě změnit plánovaný směr je fajn když mě něco zaujme
Ja spise cestuji ve dvou ve trech uz jen proto ze se mas s kym podelit o kazdodeni zazitky a dobrodruzstvi,ale jet sam take neni problem.Letos planuji Alpy vcetne Lago di garda no a snad i to Norsko tak uvidime
Jednodenní výlety jsou jiné,to je nad slunce jasné,ale když si člověk promítne zpětně uplynulou sezónu,tak zjistí že takových výletů udělá nejvíc.
S kamarádem jsme plánovali Ukrajinu stylem"organizovaný zmatek" což znamená- přejedem hranice a pak se uvidí."Plány" se měnily z hodiny na hodinu.Nebyli jsme vázaní žádným itinerářem.Kam dorazíme,tam dorazíme.Když nebude zbytí,přespíme někde v lese.Což se i stalo Bylo to moc fajn.Tenhle typ cestování mám nejraději.
Já jsem toho moc nenacestoval, ale nejradši mám když něco přeštu o tom místě, vypíšu místa které bych chtěl vidět a jedu. Zásadně bez časového harmonogramu, bo dovolená je jedíný čas kdy se nemusím přizpůsobovat a někdy stihneš víc a někdy víc.
S Rablenkou cestou necestou
Je pár lidiček, s kterými jezdím rád a je mi i docela fuk, kam se jede. Málokdy si trasu plánuju podrobně. Stačí mi jen záchytné body a místa , která bych chtěl vidět. Sem zvědavý, jak dopadnem letos na Balkáně, podle toho se asi rozhodnu, co se mi líbí vlastně víc...
Nicméně - myslím, že neumím jednoznačně říct, co je hezčí... Ukrajina, Korsika, Skotsko, Rak.Alpy..... - všechno bylo moc krásné i díky sqělým parťákům v týmu.....
A také mně nějak už nebaví nedělní výlety kolem komína, chce se to sbalit alespoň na víkend, ideálně ve třech - čtyřech motorkách, klidně pod širák na divoko někam k rybníku dál od baráku....
A někdy zase rád vyrazím sám, třebas projet kus Slovenska...
jezdim vetsinou s batuzkem, maximalne jeste kamarad na dalsi motorce... cestu planujeme tim stylem, ze si rekneme co chceme videt, podle toho urcime pribliznou trasu a jedeme... a trasa se podle okolnosti meni vic nebo min...
cestuji ráda (proto jsem i na tomto webu ) a nejen na motorce. plánování jen v hrubých bodech, pokud je to někam ven, tak vychytat hlavně doklady, pojištění, případně očkování atd. městům se raději vyhýbám, chci si užít přírodu, která je krásná snad všude, nejen tisíce km daleko. čemu se musím vždy bohužel podřídit (asi jako drtivá většina) je čas, který na to mám a v druhé řadě finance, které není nutné šroubovat zbytečně vysoko a ani si pro zlaťák vrtat koleno a mrznout v mokrém spacáku ... takže pak jsou dvě základní varianty - rychlý přesun do lokality, kterou chci blíže poznat a tam strávit více času nebo si užít cestu tam i zpět pozvolna a v klidu, ale nemít příliš vzdálené cíle.
a pak už se to ve mě láme - jezdit sama ženská je přece jen zvýšené riziko, ale ta úžasná volnost je i přes to riziko velice lákavá. zatím jezdím na delší cesty nejraději ve dvou motorkách, vyjdou si nejlépe vstříc, taky jsou méně nápadné třeba při spaní někde v přírodě. u větší společnosti už hodně záleží na složení povah a karakterů, abych pak třeba dva týdny v přilbě nesnila o tom, jak skvěle by mi bylo jet samotné.
takže když se vrátím k původním otázkám, tak bych to shrnula takhle:
- plánuju jen nejnutnější minimum, mě to stejně ani nebaví
- cíle jsou v 99% mimo turistická centra a body, které "musí všichni vidět"
- láká mě samozřejmě příroda. když koukám na fotky z cest, vždycky se mi nejvíce líbí zvlněné pláně nebo náhorní roviny, po kterých vedou šotolinky a je vidět široko daleko a hlavně nikde nikdo
- jestli sami nebo ve skupině už jsem odpověděla
- a blízké plány ani vzdálené nejsou. plány jsem před dvěma lety vymazala z hlavy a zůstaly sny. a s nimi víra, že si je budu plnit. a protože to jsou sny, tak zůstávají tajné, aby mi je zase ten nahoře neproměnil v prázdný kalendář
a ještě něco ... zatím se mi nikdy nestalo, že bych po návratu z jakékoliv cesty litovala, že jsem to nebo ono neviděla, přestože to bylo na dosah ruky a já o tom nevěděla. vždycky jsem zažila víc, než jsem očekávala
(doufám, že vám to moje písání vleze na jednu stránku )
a ještě něco ... zatím se mi nikdy nestalo, že bych po návratu z jakékoliv cesty litovala, že jsem to nebo ono neviděla, přestože to bylo na dosah ruky a já o tom nevěděla. vždycky jsem zažila víc, než jsem očekávala
to je skvěle napsané, taky mě nikdy nenapadlo truchlit nad tím, že třeba projedu Paříž a neuvidím Eiffelovku
užívám si cestu, jako takovou, hlavně mimo civilizaci
při cestě po Dolomitech a Alpách jsem narazil na passa, kde jsem celou cestu (nahoru/dolu) nikoho nepotkal a nahoře byla jen salaš, nádherná příroda, žádní lidé, jiný svět
A jak to vidím já? Cestování mám moc rád a na můj vkus cestuji strašně málo. Na rozdíl od některých z vás mne ale stále baví i okolokomínovky a krátké projížďky v podstatě bez cíle - jen pro to svezení se.
Jezdím celoročně (pokud není náledí, nebo posoleno). Nejraději mám cesty nižších tříd a čím víc se to kroutí, stoupá, klesá tím lépe. Moc rád se sem-tam pustím do lehčího offíku ...polňačka, šotolinka, brodík. Pokud mám jet něco trochu náročnějšího, tak po pár položeních už raději alespoň ve dvou.
O víkendu mám nejraději celodenní akce s nějakým cílem, nebo zajímavou trasou. Na delší vícedenní výlety a dovolené jezdím na základě tipů kamarádů, fotek a přečtených cestopisů na internetu či na místa, která jsem toužil vidět už coby dítě školou povinné.
V ČR a SR jezdím cca 50% delších cest sám a vyhovuje mi to. Někam dál za hranice už vyrážím vždycky s někým dalším (nedovedu si představit jet třeba jako Igor Brezovar takové "štreky" sám - to bych nedal).
Na větší cestování je podle mne ideální skupina tří motorek. Velmi mi vyhovuje, když je ve skupině nějaký "plánovač", který alespoň přibližně ví kam jedeme a já se potom v klidu vezu a kochám. Co o dovolené nesnáším je kvaltování a stres, ale také časté "kuřpauzy" a kafíčka.
Není jednoduché najít parťáka/parťáky na cesty, ale nemůžu si pomoci, třeba tady se vyskytuje kopa lidí s kterýma bych do světa vyrazil hned. Včil je jen otázka, kdo by chtěl jet se mnou.
Co se týká plánování tak to moc nemusím, bo se mi nechce, ale když musím tak to zkusím, aspoň směr nebo místo a pak se uvidí, protože vždycky se něco v okolí najde - příroda památky aj. a nejraději mám místa kde nikoho nepotkám (teda aspoň na motorce, protože cesta je cíl a ostatní je bonus - jak jsem někde četl). Zatím mám procestované více autem a doufám že se to brzo změní. Většina naších cest byla "plánovaná" stylem - jedem třeba do Norska - přečtu nějaký cestopis, vím že musím být za 3 týdny doma, mám tolik a tolik peněz - když je utratím dříve tak se jede dříve dom, prostě to neřeším, hlavně že jsem "někde" na výletě. Příklad loni Švédsko (zase autem): na netu a nikde jsem toho moc nenašel, vetšinou jen pozn ámky typu - tam nic není, nuda atd., ale rozpočet nás nepustil jinam tak jsme tam prostě jeli a kdybych se nemusel vracet tak jsem tam ješte dnes, protože je tam toho tolik a na každém kroku, že jsme neprojeli ani 1/5 této země.
Co se počtu lidí a motorek na cestování týká tak v tom zatím nemám úplně jasno, protože jsem zatím nikde nebyl dýl jak na víkend. Ale někam mimo čr bych určitě nejel sám a asi pro pohodlí skupiny na delší cesty - dovolenou si myslím že 5 motorek je max., jinak na kratké výlety, či víkendy mi nevadí ani velká "jižanská grupa", bo mi to ani nepříjde že nás jede tolik.
A protože jsem "splachovací" tak jsem v klidu ať jedu kamkoliv, spím kdekoliv, jím cokoliv, hlavně ať je prča
No poslední dobou mně baví fotit a to zase znamená klídek, pohodička, žádný spěch a stres.
tyjo taku slohovku sem nenapsal ani ve škole, doufám že to má nějakou hlavu a patu
Upravil tom dne 28-05-2010 06:52
Přispěji svou troškou do mlýna. I když v poslední době je tohle téma pro mě spíše virtualita a budoucnost, ale tím spíš se mi tady chce sdělit svůj postřeh...
Já to mám tak, že pokud se týká kratších cest (jednodenní výlety atd.) jsem schopna si plně užít samotu. Nicméně společnost mých blízkých mě naplňuje a těší neméně. Tady ovšem mám radši, když se sejdou lidé mě blízcí i stylem jízdy, kdy vlastně ani nevnímám, že jede více motorek. Prostě sdílení s minimem rušivých elementů...
Delší cestování preferuji společnost a nejlépe společnost člověka nejbližšího a milovaného, neb je pro mě důležité kromě společné domácnosti a tzv.provozních stránek soužití také to, když můžu sdílet společné přípravy, těšení se a po samotném výletu i společné zážitky a vzpomínky...
Je to trošku jiný úhel pohledu na toto vlákno, ale třeba pro mě opravdu důležitá součást jakéhokoliv cestování. Prostě, sdílená radost je dvojitá radost a pokud tomu osud přeje a jde to s člověkem milovaným, tím líp. Neznám nic lepšího...
Co se týče místa a času, ideální by samozřejmě bylo, kdyby člověk mohl aspoň na měsíc a někam, kde si odpočine krásou okolí a poznáváním atmosféry a ducha obyvatel atd. To máme tady asi všichni stejné...
Nicméně naučila jsem se si užívat a být vděčná i za drobné a krátké okamžiky na moto. Jde o to si umět vždy najít něco pro potěchu a radost i když na to máte jen půl den.
No tak jsem vám to tu zaplácla trochou utopie, no. Přežijete...