Napadlo mě, trošku sepsat nějaké zkušenosti a postřehy z nedávné cesty do Dakaru. Je to už docela větší vzdálenost a poměrně náročnější podmínky a měl jsem tam nějaké nové výrobky, které jsem si chtěl vyzkoušet a třeba se někomu bude něco z těch zkušeností hodit. Najel jsem 5720km
MOTORKA:
- použil jsem olej Motorex 10W60 PowerSynth. Osvědčil se mi i vloni a předloni v Maroku a nebyl důvod to měnit. Po ujetí asi 1000km jsem dolil 2dcl a zbytek cesty už nebyl důvod dolévat. Nejvyšší naměřená teplota (paradoxně při asi dvouhodinovém průjezdu ukrutnými zácpami ve městě Dakar) byla 165°C, v poušti nikdy nešla přes 140C. Běžná jízda na silnici nebo na pistě kolem 95-100C při vnější teplotě kolem 40C a rychlosti jízdy kolem kila.
Přední pneu Michelin Desert, guma je oskákaná a na vyhození ale ještě se s ní v pohodě dalo jezdit. Jen má prostě od brždění ubroušené hrany špuntů. Zadní jsem zvolil Mefo Stonemaster 140, ještě zbývá tak 25% vzorku i uprostřed ale guma je sjetá do roviny a blbě se na ní zatáčí. Jen pár špuntů má rozervané hrany, jinak vydržely perfektně. V poušti jsem jezdil s podhuštěním na 1.5 vpředu i vzadu a často jsem to nechával i na pistách, protože nebyl čas dofukovat a většina lidí tlak neměnila. Mě to pomáhalo (možná to je víc psychické než reálné) a tak jsem na silnici foukal 2.2 a do pouště nebo na pískových savanách ufukoval. Neměl jsem žádný defekt. Celkově defekty byly - jedna E09 bouchla úplně po asi 2000km (na silnici se prostě rozlítla), lepilo se a tak polovina lidí měnila gumy po přejetí Maroka.
- na řídítka jsem si dal takovou taštičku co prodáváme z řady Ambato. Dělá se jich asi deset typů a liší se jen názvem. Já konkrétně měl tuhle: 01-391-5806-0
Osvědčila se 100% - vešel se tam telefon (hodně fotím iphonem), malý kompakt sony a často jsem tam dával garmin kameru s nabíjecím adaptérem. Hlavní vtip je v tom, že pod překryvným sucháčem je zip s gumovou légou, takže se dovnitř vůbec nepráší. Na tahle malé foto věci je to ideální, téměř nerozbitné a je to hned po ruce. Zadní tašku na nosič jsem po asi 7 letech vyměnil za model z 1200GS (01-045-5836-0) - hlavně z toho důvodu, že má taky "nepromokavý" zip a nepráší se dovnitř. Tašky s obyčejným zipem jsou v poušti uvnitř strašně špinavý, tohle fungovalo skvěle. Dole jsme udělali dírku, protáhl jsem si tam rozpojovací drát pod sedlem s 2x 12V CL zásuvkou a mohl dobíjet věci i tam. Vozil jsem tam větší lékárnu, nářadí a kompresor.
- zapomněl jsem na tlumiče. Před cestou jsem vyměnil původní Touratech Suspension L2, které jsem měl vloni v Maroku a nahradil ho elektrickým systémem ACE. Pochopitelně vpředu mám klasické vidle, do těch elektrika (ještě) není. Zadek testoval Milan na své motorce několik měsíců a Tractive na verzi pro 1150GSA pro hardcore offrod udělal několik úprav a tak jsem to vzal jako test. Kdyby cokoliv, měl jsem v kamionu osvědčený klasický L2. Nebyl důvod nic měnit - tlumič fungoval fantasticky. Na silnicích na jihu jsem jezdil poměrně měkké nastavení, do offroadu jsem dával předpětí na třetí stupeň (60%) a útlum na třetí a v těžším terénu kde to skákalo až 80%. Automatiku jsem na silnice prakticky vypínal ale v terénu se mi to hrozně osvědčilo a dával jsem jí naplno. I když jsem měl nastaveno třeba jen 40% útlum a motorka nečekaně do něčeho vlítla, tak se to samo nastavilo a nikdy (!!!) za celou cestu jsem nešel šusplechem do země. Pochopitelně kromě případů, kdy nestačil negativní zdvih na nějaké šílené díře. Ale takové to hup-hop-prásk, to neexistovalo. Senzory jsem měl namontované až na konci zadního sedla a tak je to docela citlivé na výkyvy a fakt automatika zareaguje dřív, než kolo dopadne zpátky. Kdyby tak bylo něco podobného dopředu...
ACE měl ještě kamarád na 1200GS (kompletní včetně předku) a naprosto spokojený. Další dva lidi měli naše tlumiče klasické konstrukce (F800GS a jedna 1200GS). Původně měly být i na rallye úpravě KTM 690 or RallyRaid ale majitel se rozhodl zejména z cenových důvodů pro originál i když RallyRaid doporučuje taky Tractive. Jen pro představu - jela s námi 1190, kde jen modifikace tlumičů WP na vyšší zdvih a lepší funkčnost vyšla na 100 tisíc. Každopádně ta motorka se mi takhle moc líbila a klidně bych si uměl představit že bych do ní do budoucna šel. Spotřeba OK, chování v jakékoliv situaci perfektní. Snad jen příšerný přístup k airboxu.
- když jsem u airboxu, tak jsem jel s molitanem (UNI filtr) a někdy s pre-filtrem v sací trubce, někdy ne. Obvykle jsem ho neměl, když jsem ho pak nejvíc potřeboval a naopak. Bohužel jsem měl dvě ty fusekle ale jednu jsem někde ztratil a našla se až v Dakaru pod věcma v autě. Nicméně takové věci, co se mi dostaly do airboxu, jsem ještě neviděl. Výživné zejména pasáže v savaně v Senegalu. Airbox jsem čistil mimořádně i během dne, protože to bylo tak strašně zacpaný takovýma kuličkama s háčky, že to už nejelo. Molitan jinak super, kdyby člověk nezapomněl na terase v kempu v maroku olej na mazání filtru. Propíral jsem ho v benzínu v ustřižené petce a pak když to šlo pod vodou normálním sprcháčem. Olejovali jsme to obvykle namokro, nemělo smysl čekat až to uschne, protože od poloviny cesty by to stejně přes noc neuschlo a voda se vysušila jízdou a olej tam zůstane.
JEZDEC:
- váhal jsem jestli si vzít osvědčenou enduro helmu nebo novou Aventuro. Nakonec jsem si řekl, že to je nejméně polovina po silnicích, tak zvolím Aventuro a udělal jsem dobře. Celé ale naprosto celé Maroko nám lilo a byla zima (teploty do 13C) a helma s plexi je prostě komfortní. S Aventurem jsem neměl sebemenší problém, střídal jsem dioptrické sluneční brýle (Gloryfy G12) když jsem jezdil vpředu a nikdo na mě neprášil s MX brýlemi Aventuro (= Ariete) a jen byla chyba, že jsem si vzal jen Class2 sklíčko. Chtělo to ještě tmavší. Když je potřeba, nasadím ty MX brýle i přes dioptrické, takže když jsem se prostřídali vpředu, nemusel jsem ani zastavovat a jen jsem si nasadil MX brýle přes dioptrický, kde mám fotochromatický skla, takže se to přizpůsobilo. MX pochopitelně na quickstrapu, bez toho už nejezdím. Větrání Aventuro na jedničku, protože jsme téměř denně jezdili až do tmy nebo dojížděli za tmy, využíval jsem vysunování štítku. Aventuro měl ještě jeden účastník, který bohužel hned asi druhý nebo třetí den rozebíral helmu a otočil obě jistící páčky opačně a ulomil je na obou stranách a musel to zajistit americkou páskou.
- zejména v poušti jsme používali Interphone F5MC. Měli jsme to různě spárované ve dvojicích, já jsem jezdil propojený na dalšího jezdce někde uprostřed skupiny a ten dál na jednoho, který jezdíval předposlední. Takže jsme v pohodě mohli zastavit když se vzadu něco stalo - rychleji než kdyby si toho člověk všiml až po kilometrech. Výdrž stabilně přes 8h provozu, nabíjeli jsme většinou z powerbanky externím kabelem 2 jednotky současně.
- tentokrát jsem si ani nebral chráničovou košili atd. Jel jsem jen v Companeru ale kvůli operovanému ramenu jsem si do něj dal měkčí ramenní chrániče (D3O) trošku upravený na levé straně kde mě vylézá konec klíční kosti a chránič mě dost bolí. Zádový chránič jsem zapomněl v druhé bundě ve které jsem převážel v Praze motorku, takže jsem použil nouzové řešení a do companera strčil chránič z Ortema vesty, kterou měl jeden z účastníků a naopak používal jiný páteřák. Hadry pochopitelně fungovaly tak, jak se očekávalo (dva účastníci měli Companero ale většina jela v kombinaci košile + dres). Jen žlutá a šedá se po cestě trošku změnila na hnědo-oranžovou. Uvidíme až se ty věci vrátí, jak to půjde vyprat. Takhle strašně špinavý jsem to nikdy neměl. Senegalský oranžový písek...
- boty Sidi Adventure. Pro mě to bylo jasná volba. A vynikající. Po zkušenostech z Maroka jsem při první příležitosti když šly teploty nad 35C pořádně boty vykoupal v blátivé louži - aby se změnily z černých na šedé. Dost výrazně se tím sníží teplota. Jinak jsem střídal dvoje ponožky - silnější Touratech a slabší Klim a po pár dnech jsem je vždycky vypral někde ve vodě a nechal uschnout (v senegalu problém, spávali jsme dost u moře a i v noci byla vlhkost jako v prádelně a nic neschlo). Každopádně boty se osvědčily, nohy jsem měl vždycky v suchu. Velmi nepříjemnou zkušenost zažil jeden z účastníků výpravy, který měl nové MX plastové boty, kde jeden den večer skučel že ho děsně bolí nohy. Zjistilo se, že jak se potil, tak z té boty ta vlhkost nešla ven a celý den měl nohy jakoby ve vodě. Efekt namočené kůže. Bohužel ta kůže byla mnohem náchylnější a tak se mu udělaly puchýře a dost s tím bojoval. Takže i v ukrutným vedru se GTX boty osvědčily, protože si myslím, že se potíme víceméně stejně a ta GTX odvádí pot líp než uzavřený plastový skelet.
- protože jsem měl na motorce nový model navigace OffroadNavi, která používá dotykový displej kapacitního typu, tak jsem si vzal fungl nové rukavice Alpinestars MX řady s ploškami pro ovládání kapacitních displejů. Po téhle cestě jsou plošky pryč a rukavice naprosto rozedrané a na vyhození.
- neustále se měl u sebe chladicí šátek N-Rit. Stačilo ho trošku pokapat vodou z hadice camelbaku, protočit ve vzduchu a výrazně zpříjemnil stání třeba i v +40C při nějakých opravách apod. Někdy jsem si ho nechával pod helmou ale většinou jsem si ho bral když se zastavilo. Super drobnost.
SPANÍ atd:
- LoneRider mi poslal těsně před odjezdem na vyzkoušení nový model miniaturního stanu. Spal jsem v něm asi 3x, byl v pohodě když pršelo v Maroku ale jinak jsem spal v osvědčené moskytiéře s podlážkou, která potřebuje jen jedno místo na upevnění (obvykle řídítko motorky). Ten stan potřebuje tři kolíky a byl jsem línej to řešit. Ale i v Mauritánii když nás dostihly bouřky v poušti jsem z něj použil tropiko a přehodil ho přes moskytku. Jinak když srovnám samotné vnitřní stany s moskytiérou, tak to je obrovský rozdíl. I když kluci měli vnitřní stany bohatě síťované, tak říkali že jsou ráno úplně zpocení a v moskytce krásně profukovalo. Možná má trošku větší oka v síťovině ale spíš to bude tím, že tam prostě ze všech stran luftuje a ty stany mají vždycky některé stěny neprodyšné.
- vařil jsem denně několikrát a tentokrát jsem vyměnil MSR Whisperlite za japonský Soto Muka. Na jakýkoliv benzín jel v plném výkonu do 10s a nádobí naprosto bez stopy sazí. Nedám na něj dopustit. Absolutní špička.
- většina lidí ve výpravě tentokrát vsadila na jídla Adventure Menu a docela chutnalo všechno ale největší ohlasy mělo kuřecí po indicku. Osobně ale musím velmi kladně hodnotit i masové konzervy původem z Moravy, které měl jeden z účastníků z domácích zdrojů. Hlad byl docela velký, vyjížděli jsme většinou docela brzo a málokdy přijeli před setměním a během dne nebylo co kde jíst (kromě přesunů po silnici). Takže neohřívané krůtí maso člověk někdy odpoledne slupne jak největší lahůdku.
- všude kde jsme spali v kempech nebo ubytovánách tak večer vypínali elektriku, takže powerbanky a zásuvky na motorkách přišly vhod - hlavně když se natáčí. Měl jsem tam 9000mAh Interphone banku, která nastartuje i motorku když je potřeba a vydržela dobíjet iPhone a jednu kameru celý týden na jedno dobití.
- počínaje západní saharou jsem nespal ani jednu noc ve spacáku. Všude stačila jen coolmaxová nebo hedvábná vložka (01-070-0306-0, 01-070-0300-0). Když je teplota v noci +32C, tak ve spacáku nevydržím. Ty vložky jsem používal i v různých ubytovnách a na závěr v "hotelu" v Dakaru taky a obvykle i když se spalo na nějaké posteli, tak jsem na ní dával moskytku, protože třeba v Dakhle bylo pod prostěradlem tak "živo", že to jinak nešlo a venku pršelo a nechtělo se mi spát na dešti když šlo spát v místnosti.
- čelovka LedLenser H7.2 naprostá bomba. Nabíjel jsem jí jen jednou, v noci jsem s ní svítil pokaždé několik hodin. Regulace, super světlo, lehoučká. Pecka.
- nikdy nikam nepojedu bez cestovního polštářku. Můžu spát na rohoži na zemi bez karimatky ale chci polštářek. Měl jsem Therm-a-rest nejmenší typ a perfektní.
OSTATNÍ:
- v Mauritánii není žádný oficiální roaming ale Vodafone karty na smlouvu fungovaly. Místní karty se dají koupit hned na hranicích ale jednomu kolegovi to okamžitě zablokovalo telefon a to tak, že musel udělat tovární reset a přišel úplně o všechno (mauritánskou kartu telefon vyhodnotil jako bezpečností riziko). V senegalu fungovaly u všech operátorů telefony a SMS ale nikomu nešel pokud vím roaming dat. Wifi v kempu obvykle znamená krabičku s místní simkou s GPRS daty, kterou sdílí celý kemp. Odeslání mailu dvě hodiny běžný čas...
- kromě osvědčeného Drift GhostS jsem letos měl na helmu taky Garmin Virb XE. Musím říct, že po těch pár týdnech jsem Garmin používal víc a radši než Drift. Dálkový ovladač je jednoznačný - když chci fotit tak fotím, když chci video, tak natáčím video. U driftu si nikdy nejsem jistý jestli jsem 2x nezmáčkl stopku a nepřepnul režim. Na druhou stranu, drift vydrží i bez vypínání 2x tolik na jedno nabití co Garmin. Natáčel jsem s ním i na netradičních místech - v ose předního kola apod. Vydržel všechno. Garmin je super stabilizovaný ale nesnáším upevnění šroubkem ala gopro. U garmina jsem po každém pádu musel kontrolovat jestli kamera míří tam, kam by měla. U driftu se poloha na helmě změnit nemůže - není tam ten kloub.
- v mnoha místech kde jsme jezdili offroad není vůbec signál GSM. Jet bez satelitního telefonu je docela riziko. My jsme měli 3x starší iridium, jeden cestou chcípnul.
- jediný tracker, který fungoval 100% vždy a všude je Spot. Já měl pod sedlem Spot Trace zapojený do příplatkového USB napájení (a lithiové baterky jako rezervu) a je to fakt jistota. Nastaví se, že má poslat sms nebo mail tam a tam když se motorka dá do pohybu po té a té době stání a v aplikaci nebo na odkazu jde krásně sledovat jízda. Naprostá spokojenost. Nemám tam aktivovaný ani příplatkový trackování, stačilo po 5 minutách. Trackerů jsme měli víc ale obvykle se to sekalo na přepínání různých operátorů a prostě GSM spojení nemůže setalitu konkurovat. Jako jediné to funguje fakt všude - i v poušti kde GSM prostě není.
Takže to jsou asi tak nějaké ty postřehy ohledně techniky a vybavení..
''
Upravil TomasTT dne 29-10-2015 17:28
Tomáš Kocanda
touratech@touratech.cz www.touratech.cz
Tomáši, byl to docela dlouhý výlet - zajímalo by mne, jak jste to dávali fyzicky Všichni OK? Myslím, že na FB jsem viděl fotku "pozdrav z Dakaru od skupiny offroad" ...měli jste tedy i "skupinu onroad"?
prezi: no jak kdo.. Pár lidí problémy mělo a docela velké - dva lidi měli nějaké pády hned na začátku a pak se to s nima vleklo, otékaly jim nohy, podlitá krev a tak. Ke konci to hodně popadalo v savaně a nadpoloviční většina se rozhodla pro dojezd do Dakaru po silnici a jen pět nás jelo všechny offroady až do cíle. Nicméně až do Ataru v Mauritánii jsme jeli všechno společně a až potom část lidí vynechávala offroady, výlety do dun a když byla třeba smyčka s návratem do stejného místa (Saint Louis) tak ti zranění zůstali v kempu úplně.
Myslíš tuhle fotku - to je konkrétně hned po dojezdu do cíle z offroadu, ostatní tam byli už dávno před námi..
''
Upravil TomasTT dne 30-10-2015 11:02
Tomáš Kocanda
touratech@touratech.cz www.touratech.cz
snelcuk: ono to je těžké porovnávat, je to úplně něco jiného.
My ty cesty s doprovodným autem (nemusí to být kamion ale klidně 4x4 s vozíkem) koncipujeme prostě jako "rallye" pro velké motorky. Jede se nalehko, sportovně a pouštíme se do míst, kam by se s kuframa prostě jet nedalo. Nebo dalo ale byla by to příšerná pakárna. Když by bylo potřeba (a někdy potřeba bývá) tak si člověk vezme věci do rolky a může jet na nějaké jiné místo na trase jinudy. Nejsou potřeba kufry a plná výbava na pár dnů.
Nicméně zásadní rozdíl je v hlavě - fakt člověk jede trošku jinak, když ví, že v nejhorším za 6 hodin bude možné naložit nepojízdnou motorku do kamionu. Lidi jezdí trošku víc na hraně. Když nám teď umřela jedna KTM a vezl se jeden člověk navíc v kabině, tak všichni trošku zvolnili protože věděli, že další nepojízdná motorka by znamenala velkou komplikaci a případně jízdu na střeše kamionu nebo ve tmě na korbě.
Trasy, které jsme chtěli projet z ICR nebo z Heroes Legend jsou s kufry a nákladem na 14 dnů na našich motorkách prakticky neprojízdné nebo by se to jelo 3x delší čas, protože by se kufry pořád sundávaly a přenášely atd. V dunách to je fakt problém. Kamion je ještě o level dál než auto - neomezené zásoby piva, náhradní pneumatiky nebo celá kola (lidi s KTM měli náhradní kola i náhradní pneumatiky), prakticky neomezené náhradní díly včetně těch těžkých (vezl jsem třeba pumpu, kardan, oba tluiče a baterku na 1200GS kdyby někdo potřeboval), velká gola sada, různé speciální nářadí, oleje a hlavně benzín. Je to fakt jak na rallye kde máš věci v bivaku a tvým úkolem je nějak se tam dostat. V Mauritánii je benzín velký problém, prakticky nikde nejde koupit a třeba etapy co jsme jeli do Ataru a zpátky na pobřeží byly cca 1000km bez možnosti natankovat. V písku se spotřebou 7-8l (BMW, 1190) nebo 10-11l (LC8, SE950) to znamená mít někde na motorce 60-90l benzínu. To je nereálný. Prostě tohle bez supportu jde jet jen hodně komplikovaně nebo mít mootorku, kam jde nalít benzín s olejem, který šel koupit cca po 600km. Na druhou stranu doprovodný auto nejede v tvých stopách ale po nějaké trase, kterou víš a když ho chceš někde chytit, tak musíš být na některém z jeho bodů dřív než tam dorazí abys mohl dotankovat apod. Takže jsme nemohli jet úplně kam nás napadlo ale jeli jsme určitou vybodovanou trasu (body cca po 10-15km) přesně jak na rallye a v určitém koridoru. Někde (západní sahara, senegal) jsme kamion měli na určitém bodu a v nejhorším případě by musel dojet třeba 200km do nejvzdálenějšího místa našeho offroad okruhu který končil právě na tom bodě. A jednou se to vůbec podělalo ještě v Maroku a skončili jsme s nepojízdnou motorkou a kamion byl 300km před náma a trvalo celý den než se k nám dostal a i tak jsme motorku táhli 10km na kurtách pěšky a pak asi 5km pickupem od místních. Ale víš, že jednou dorazí.
Tomáš Kocanda
touratech@touratech.cz www.touratech.cz
Oboje má svoje kouzlo. Mě se to teď hrozně líbilo ale rád bych se tam podíval znova ale "cestovatelsky" - abych nemusel chvátat, mohl pokecat s místníma když šlo pokecat, aby člověk mohl přespat v domorodné vesnici když ho pozvou, aby mohl nafotit západ slunce a ne se štvát aby dojel na waypoint za světla...
Tohle bylo fakt hodně v tempu, pořád jsme byli pomalí, pořád pozadu, pořád nás hnalo to, že dneska to máme 500km a z toho 250km offroad atd.. Když jedeš sám za sebe a máš dost času, je to úplně něco jiného. Tohle byl fakt takový styl "rallye". Ostatně jsme jeli pod hlavičkou "adventure rallye" alespoň na mauritánské a senegalské straně.
Tomáš Kocanda
touratech@touratech.cz www.touratech.cz
