Nevím, jak vy, ale já to slyšel prvně až 2.11.2011 na ČT1 ve zprávách.
Judikaturou ústavního soudu II. ÚS 2221/07 ze dne 19.3.2008 je označena jako protiústavní praktika pojišťoven při krácení pojistného plnění z důvodu „amortizace vozidla náhradou starého dílu za nový“
„Je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi
majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků,
které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo
z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není
možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků
škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a
neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci.
Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného,vozidla byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota
vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i to, že poškozenému ono
diskutabilní tzv. „zhodnocení“ vozidla v podstatě bylo protiprávním jednáním vnuceno. V důsledku škodné události se tak
dostává do situace, kdy ačkoliv na rozdíl od viníka škody si počínal v souladu s právem (v konkrétním případě neporušil
dopravní předpisy), je nucen vynaložit ze svého značnou částku na to, aby své vozidlo mohl vůbec používat jako před škodnou
událostí.“