...jedna "nejmenovaná" mne moc prosila o založení tohoto vlákna
...začnu jedním slabším kouskem:
"odjíždím na víkendový výjezd (nevím jak vy, ale jsem nabalen stejně jako bych jel na 14 dnů) ...mašina zahřátá na stojanu před garáží, kufry, stan, spacák (prostě expedice "kolemkoule" )
...oblékám se - rodina a sousedé mávají v oknech ...zamykám garáž, schovávám klíče, důstojně usedám na Bramborku, ještě rukavice a poslední zamávání do oken - čemu se tak strašně smějí??? AHA! vypínám motor, sundavám rukavice, hledám klíče, odemykám garáž, beru si přilbu ...
prezi napsal:
...jedna "nejmenovaná" mne moc prosila o založení tohoto vlákna
...začnu jedním slabším kouskem:
"odjíždím na víkendový výjezd (nevím jak vy, ale jsem nabalen stejně jako bych jel na 14 dnů) ...mašina zahřátá na stojanu před garáží, kufry, stan, spacák (prostě expedice "kolemkoule" )
...oblékám se - rodina a sousedé mávají v oknech ...zamykám garáž, schovávám klíče, důstojně usedám na Bramborku, ještě rukavice a poslední zamávání do oken - čemu se tak strašně smějí??? AHA! vypínám motor, sundavám rukavice, hledám klíče, odemykám garáž, beru si přilbu ...
Prásknu na sebe jeden povedený kousek.Jezdil jsem tehdá ještě na TDM a pokud si pamatuju byla tehdy ještě hodně zánovní.
Vyjeli jsme s kamarádem na vyjížďku a kolega si potřeboval ještě skáknout k bankomatu pro nějaké ty drobáky.Zastavili jsem teda v Klimkovicích u náměstí a kolegáček si dal přilbu na sedadlo,já seděl na moto a čekal.Dost ten den foukalo a prudký závan větru mu sfouknul přilbu ze sedadla.Mě vola nenapadlo nic chytřejšího než se po přilbě rychle natáhnout a zachraňovat něco co už zachránit nešlo.Přilbu jsem nechytil,ale zato se mi povedlo ztratit rovnováhu a motorka se složila na jednu stranu,já na druhou.Nejlepší na tom bylo to,že nějakým způsobem se mi povedlo špičkou (kovovou) ťuknout do nádrže a přivodit si na ní krásný důlek o průměru 3cm.
To vše za přihlížení mraků lidí,protože bankomat je hned u nákupního střediska,kde v tu donu byla snad polovina obyvatelstva Klimkovic.Někteří se výborně bavili,jiní pronesli velice "vtipné" komentáře na téma motorkáři a kamarád se válel smíchem pod bankomatem.Prostě kino pro širokou veřejnost.
to si takhle někde v čechách s kámošem přijedu k pumpě,natankuji,odstrčím své jinak spolehlivé bmwé bokem a jdu na kafe,dopijem a kámoš velí jedem,obleču se,usedám na motorku,zapnu klíček,start,nic,proceduru opakuji 3x,nic,lidi čumí na zoufalce,mě,no nic,asi baterka,slézám ze svého oře a odchytávám první auto,jestli má startovací kabely,borec ochotně vylezá ven a jde přehrabat kufr za účelem poskytnutí mi startu,něco mi furt vrtá hlavou,neslyšel jsem ani čerpadlo,kontrolky svítí naplno,jdu zpět k motorce,zkouším a poslouchám,nejde čerpadlo,starér,vtom sem si všiml,že mám chcípak pod start tlačítkem v poloze off,dám ho do on,zavčelo čerpadlo,startér taky,motor naskočil bez problémů,borec vedle mě s káblama hledí,tak mu povídám,díky,už je to ok,asi nějaký momentální skrat
Tak já jednou v mládí jako drsnej motorkář ještě na kamošově CBR přijel k přejezdu, tam předjel vše co stálo v cestě včetně úplně plného autobusu. Přejel vlak, já zařadil jednočku moto zdechlo a já stál uprostřed cesty a všechny blokoval. Rychle spolujezdkyně dolů a potupně odtlačit motorku ke kraji a tam se pokusit ji oživit, povedlo se ale to už byli všichni pryčS Rablenkou cestou necestou
vůbec nechápu, jak můžete takhle lovit z paměti jeden trapas, když já naopak nevím, kde začít
tak teda zkusím jeden méně profláklý, zato docela doooost povedený
je to tři roky zpět, říkám si, že alpík je nějaký zasviněný a určitě by mu prospělo, kdyby se tročišku omyl, nablejskal a bylo zase vidět, že je modrý a krásný. domluvila jsem se tedy s bráchou, že využiju jeho zázemí na pneuservise a wapkou dám alpíkovi pořádnou masáž. přijela jsem tam, krásný slunný den, tričko, džíny, motoboty. za servisem má brácha štěrkový plácek, na kterém jsem alpíka začala ostřikovat ze všech stran a užívala si, jak se pomalu vylupuje ze špíny modrý krasavec. kluci v servise měli klídek, nahlas puštěné rádio a kdybych prý něco potřebovala, ať klidně přijdu. mezitím jel kolem honzaTA, v obleku z nějakého školení. zastavil a tak jsme se dali u pucování alpíka do řeči. nespojujte si jeho oblek s wapkou, tak jednoduché to opravdu nebylo. povídáme, já u toho leštím, holím od much, vyblejskávám plasty a obcházím neustále alpíka kolem dokola. nepřála bych opravdu nikomu zažít pocit, že se pod váma rozevře zem a někam padáte a nevíte kam. přesně tohle se mi stalo. najednou cítím, že někam padám. kdybych stála na kraji skály, tak vím přesně o co jde. takhle mi mozek nedokázal nic napovědět a zůstal jen pocit děsu a šoku. nebudu napínat, stejně už to je celkem jasné. propadla jsem se ztrouchnivělým poklopem z překlížky do jímky nebo-li ŽUMPY ze servisu. pud sebezáchovy mi velel roztáhnout paže a tím jsem docílila toho, že jsem visela v díře do pasu v jakémsi smradlavém sajrajtu (ne, neříkejte TOOOO!!!), loktama opřená o okraje jímky a řvala na honzu, ať mě vytáhne. ten přiskočil v tom hezkém čistém obleku a okamžitě mě doslova vyhodil ven. třásla jsem se hrůzou, střepávala ze sebe jakési stopadesátinohé potvory, které si tam v té tmě klidně lebedily, a nevěděla, jestli brečet nebo se smát. prostě šok jako z učebnice. kdybych se nezachytila za okraje, nejspíš bych si i lokla, hloubka jímky cca 2 metry. kdyby tam nebyl honza, kluci ze servisu by mě přes rádio neslyšeli. kdyby …. prostě měla jsem štěstí, že to dopadlo jen takhle. sedřené lokty, sedřenou jednu stranu žeber, od pasu dolů smradlavá a mokrá. no co mám povídat, to nejhorší jsem ze sebe sprchla wapkou a sedla na NALEŠTĚNÉHO alpíka a jela domů. tam jsem se sprchovala několik hodin, než jsem měla pocit, že už snad smrdím jen sama sobě a ne všem okolo
závěr: poklop od jímky nebyl vidět, protože byl zaházen štěrkem, ale mým mytím alpíka i předchozím deštěm byl rozmočený až se pode mnou prostě propadl. kovový prý pořád někdo kradl, tak tam kluci dali překlížku a pak na to zapomněli. dnes už je tam kryt plastový. a dnes se tomu už směju, ale pamatuju si, že mě ještě pár týdnů mučila noční můra, jak se někde propadám a leze tam po mě hromada
pavouků ( a to se pavouků opravdu štítím!!)
Refi, já si jeden komentář neodpustím a to ten, že to není trapas, ale docela nebezpačná situace se šťastným koncem. Ono totiž zumpa je hodně nebezpečná věc.
Jen takový příklad co jsem zažil, nespojovat s tvojí příhodou.
Když jsem byl na brygádě, ve sviss na salaši, přetekla tam žumpa z kravína a zvědavé slípky tam spadly. Byly tam asi 15 min, pak jsem je vylovil a oplachoval vodou, najednou jsem viděl jak jim odpadá peří a poschvilce i kusy masa. V žumpě je dostatek čpavku na to aby tě to po delší době rozežralo.
Toť mám příhoda se žumpou.
Měla si fakt hoodně štěstí a ani na chvilku jsem se tvé příhodě nesmál.
S Rablenkou cestou necestou
to refi: tož a po tom hororu dej do placu něco veselého
(jinak jsem opravdu rád, že nejsme ve švýcarsku, kde mají tak agresívní ho.ínka a že z tebe nic neopadalo ...no a že je HonzaTA tvůj dvorní zvedač motorky jsem věděl, ale že je to také tvůj vyprošťovač z z z čehokoli, ho šlechtí ještě více)
Tak to já napíšu, jak jsme s Davidem Viragem1100 seřizovali mého intráče...
Klasika - odstrojení opěrky, sedadel - k tomu řídící jednotky - to se mne ptal proč vytahuju konektory, když ji můžu z pod sedadla odšroubovat celou a já, že už ty konektory mám vyndané...
Dále pak sundání nádrže, velmi blbé nasazování hadiček měřáků, bo tam je fakt málo místa... a následné seřízení...
Tedy pokus, bo to furt nechtělo naskočit...
Tak jsme vzali trychtýř a nalili benzín, bo jsme mysleli, že je to benzínem, pak kolaborování s hadičkami, jestli jsme nezastavili přívod paliva a tak dále...
Až mne po půl hodině napadlo, že tam není řídicí jednotka :-)
Taky jdu se svou troškou do mlýna,jednou takhle jela Aranka na dámskou jízdu a jako zodpovědný manžel jsem ji jel vyprovodit.Jednak ji to potěší,no a pak abych měl jistotu.babinec se srazil na starém motobaru holky se seřadily a vyrazilo se směr Vítkov.Během cesty přes Skřípov mi došlo že vyjedou z lesa na hlavní od Hradce n, M. a že tam je provoz.Hodím jim vestu ať můžou jet .zastavím vytáhnu s topu vestu obleču a valím.kolona dam už sjížděla z kopce a některé už stáli na hlavní.Přiřítil jsem se na Bedřichovi jak v emerickém filmu odhodím ho frajersky na boční stojan a v tom mi došlo že jsem ho nevykopl.Nemalé úsilí mě stálo před těma babama ho nepoložit.Když se mi podařilo v tom prachu na cestě to ustát (všechny se mi smáli za zády do očí), postavit na stojan a vběhnout do cesty ,odjížděla s křižovatky poslední baba.Díky příteli na telefonu že jsem musel honem do Ovy .Jen Aranka měla vysvětlovat co jsem tam nacvičoval.
No, upřímně, trapásky s motorkou jsou běžně v programu při každé příležitosti, kdy někde ,,zaparkuji" a pak se vlastními silami odtama nejsem schopna dostat.
Holt vysoká mrška motorka nebo krátké nohy. Asi se budu muset naučit točit ji kolem nohy nebo prostě odevšad vyjet...
No a bývalé trapasy, asi nejvíc s prvním Banďourem a poptávka u Benziny po dálniční známce na moto nebo v H3 jsem se ptala po zimních gumách apod.
A samozřejmě pády z nulové rychlosti před garáží kvůli vítajícímu psovi a neustálé výměny uražených blinkrů a páček. Byla jsem adept na množstevní slevu u Suzuki...
Ale beru to tak, že učený z nebe nespadl a silné stránky mám holt jinde... Tedy doufám!
Perchticka>blinkry a páčky jsou spotřebním zbožím. po prvních zkušenostech už jsem páčky vozila sebou náhradní, na blinkry se použila emerická páska
jencekgs> takže si vlastně měla rodina vážit, že jsem přežila a ne mi ještě říkat hovňousku, že jo?
příhoda klíče číslo jedna
mám alpíka 14 dní, předtím x let motorka žádná. sbírám zkušenosti s novým strojem a tak se o víkendu těším na výlet do budějc, jak se pochlubím bratranci, taky motorkáři, i když svátečnímu. vyrážím v sobotu odpoledne po dopolední výměně oleje, filtru a svíček. po osobním svědectví u smrtelné nehody v jihlavě a skoro tříhodinovém zpoždění nakonec dorážím za tmy na chalupu k bratranci, který s rodinou a známými něco opékají a tak se přidávám – v motohadrech u ohně, zatímco oni v kraťáskách a nátělníčkách. nebrala jsem toho moc sebou, jela jsem jen na noc a druhý den zpět, v pondělí jsem v práci prostě být musela.
druhý den ráno mě bratranec požádal o klíče od motorky, že by se rád svezl a vyzkoušel alpíka. řekla jsem mu, že jsou v kapse v bundě a snídala dále. za chvíli se vrátil, že alpík nejde nastartovat a ať to zkusím já. nešlo to. točilo se točilo, ale nenaskočilo. hledali jsme, jestli nemám někde něco vypnuté, zapnuté, zajištěné, odjištěné … nenašli jsme nic. projeli jsme manuál (v angličtině), ani zmínka. začali jsme tedy kontrolovat svíčky. ke dvěma jsme se ještě jakž takž dostali, pro další dvě jsme museli odstrojit skoro celý předek alpíka. po včerejší výměně svíček už to mám nacvičeno no ale furt nic, všechno v pořádku, alpík ale naskočit nechce. bratranec volá šéfovi honda servisu, kamarádovi z budějic. je ale neděle, horký letní den, všichni u vody,mobily neberou. už bylo odpoledne a já věděla, že se mi krátí doba, kdy se musím vrátit do práce. takže rozhodnuto, i když velmi bolestivě. půjčí mi nějaký civil a hodí na vlak. tak já jak pitomec nechala alpíka na místě a jela 400 km domů v půjčených hadrech s igelitkou přes prahu domů. v pondělí nechal bratranec alpíka odvézt na vozíku do honda servisu v budějicích. brzy nato volal, jestli prý mám k motorce druhý klíč. já říkám, jasně, proč? no že chtějí vyzkoušet, jestli ten můj třeba neměl vadný kód pro imobilizér. mám ho prý poslat ppl. kroutím hlavou nad tím, že mám v motorce imobilizér. to jsou mi věci, páni šneci . klíč posílám. za dva dny znovu telefon. alpík je v pořádku, v klíči nebyl kód, nahráli ho z druhého klíče, přijeď si pro motorku. já myslela, že mě odvezou. ten druhý klíč byl v bundě taky a ani jednoho z nás nenapadlo ho vyzkoušet. nehledě na to, že jsem netušila, že bratranec vytáhl z bundy klíč, kterým jsem nestartovala ještě ani jednou. stačilo by jen, kdyby sáhl do jiné kapsy, mohl se projet a já na alpovi odjet . takže v sobotu ráno vlak do budějc, k bratranci pro alpíka, zaplatit mu fakturu z hondy(cca 2 tisíce) a v neděli vykonat druhý pokus o návrat zpět. vyšlo to a alpík byl zase doma. když k faktuře servisu připočtu dvakrát jízdenku vlakem z budějc a do budějc, byl to docela drahý klíčový špás. škoda že ne, poslední
.Nemalé úsilí mě stálo před těma babama ho nepoložit.Když se mi podařilo v tom prachu na cestě to ustát (všechny se mi smáli za zády do očí), postavit na stojan a vběhnout do cesty ,odjížděla s křižovatky poslední baba.Díky příteli na telefonu že jsem musel honem do Ovy
