Amerika a Zlatý okruh 2010 (1. část)

Místo cesty                         Západ USA – Colorado, Utah. Arizona, Nevada, Kalifornie

Začátek cesty                    7.června 2010

Konec cesty                       28.června 2010

Najeto km                           4277

Asfalt - off road                  80 : 20

Účastníci                             Hynek, Tomáš, Peter, Miro, Rasťo

Naposledy jsem byl v Americe před 10 lety a projel jsem její velkou část v minivanu se svými kamarády. Již tenkrát jsem snil to projet ještě jednou, ale v sedle motorky.

Můj sen se stal letos v červnu skutečností. Děkuji za to mému kamarádu Tomášovi, který bydlí už 18 let v Denveru ve státě Colorádo. Plán byl jednoduchý. Zapůjčit si v Denveru BMW 1200 GS a vyrazit směr západ.  

Přidal se k nám ješte Petr, Rasťo a Miro. Za 14 dni jsme měli najet okolo 4000 km a projet Colorádo, Utah, Arizonu, Nevadu a kousek Kalifornie. Tomáš to měl pro nás připraveno perfektně.

1 den     Brno – Denver      7 červen

Cesta z Vídně do Denveru proběhla bez problému. Celkem nám to vzalo 24 hodin co jsem se rozloučil s rodinou v Brně. Miro letěl jiným letem a byl v Denveru o 2 hodiny dříve. Po příletu jsme zjistili, že Rasťovi nepřišel kufr. United Airlines nám dali naději, že kufr snad přijde příštím letem.

Tomáš navrhl jet nejdříve k němu domů a vrátit se pro kufr později. Všichni jsme to přivítali. Už jsem se nemohl dočkat sprchy a postele. Po chutné večeři a přípitku na úspěch naší cesty, jsem však padl do postele jako mrtvola.

2 den      Denver  150 KM    8 červen

Kufr pořád nepřišel. Takže musíme počkat a odložit náš odjezd na motorkách o jeden den. Nejdříve jsme navštívili místní půjčovnu motorek. Konečně už jsem se dočkal. Přidávám plyn a BMW 1200 GS šlape jako hodinky. Miro si půjčil BMW 800 GS. Rozhodli jsme se, že si uděláme malou vyjíždku do hor. Ale nejdříve jsme se zastavili v motorkařské prodejně doplnit svou výbavu.

Denver leží ve výšce 1600 metrů a počasí se tady může změnit běhen pár hodin. Dnes bylo polojasno a asi 23°C.

Po nákupech a obědě v Mexické restauraci vyrážíme směr hory. Náš první kaňon se vine až do výše 2800 metrů. Trochu se tady ochladilo. Přece jenom jsme ve Skalistých horách. Navštívili jsme zlatokopecké městečko Central City, které se v dnešni době přeměnilo na město s hernama. Takové malé Las Vegas. Jediné místo v Colorádu, kde se můžou hrát hazardní hry.

Tady nás čekal první prašný úsek. Cesta s názvem "O my god road" ve mě trochu vbuzovala obavy. Ale vše bylo OK. Měl jsem možnost si vyzkoušet jak se můj bavorák bude chovat na šotolině. Byl jsem rád, že mám gumy Continental TKC 80. Zpět do Denveru jsme se vrátili jiným údolím a nakonec jsme najeli 150 km.

Kufr už dorazil a Tomáš ho jel vyzvednout na letiště. Jeho manželka Celia nám připravila večeři a pak už jen zbývalo nabalit naše mašiny a těšit se na zítřejší odjezd.

3 den       Denver-Moab     643 KM   9 červen

Předpověd počasí na dnes vypadá příznivě - skoro jasno a teplota mezi 15 až 25°C. Protože jsme pozadu o jeden den kvůli ztracenému kufru, máme před sebou dlouhý den v sedle. Tož nasedat a jedem.

Jedeme na jihozápad po US 285. Po obou stranách cesty jsou Skalnaté hory. Na vrcholcích je ještě sníh. Už asi po půl hodině jízdy jsme si všimli, že provoz v horách je minimální. Příjemná změna proti rušné Evropě.

První zastávka na kafe je v Buenna Vista. Pořád je ještě teplo ale to se vše změnilo při našem výjezdu do průsmyku Cottonwood pass ve výšce 3696 metrů.
Na druhé straně průsmyku je prašná cesta, ale pro naše BMW to není žádný problém. Sjíždíme nekonečným údolím až do města Gunnison. Na 50 km jsme potkali možná dvě auta. No prostě paráda.

Později odpoledne se začala projevovat únava z letu a taky časový posun o 8 hodin. Všichni jsme se rychle probrali po nájezdu do dalšího úseku. Dost se tam prášilo, tak jsme si museli nechat větší rozestupy.

V podvečer jsme vjeli do státu Utah a zde jsem poprvé uviděl ty červené skalnaté útvary, které jsem si pamatoval z mé dávné návštěvy. Do města Moab dojíždíme skoro po tmě. Několikrát jsme měli štěstí a vyhnuli se srnkám skákajícím přes cestu.

V Moab máme zarezervovaný malý domek s velkou garáží. Strávíme tady dvě noci. Motorky jsme pohodlně zaparkovali v garáži a protože po dlouhém dni se nám už nechtělo nikam na večeři, objednali jsme si pizzu.

Máme za sebou první dlouhý den a musím říci, že Tomáš to má pro nás nachystáno do detailu. Už se nemůžu dočkat, co nás čeká zítra.

4 den     Moab – Moab      260 KM       10 červen

Po vydatné snídani v Moab diner nás čeká první Státni Park - Dead Horse Point. Cesta zde končí nádhernou vyhlídkou na Canyonlans národní park. Kousek se svezeme po prašné cestě dolů do kaňonu. Rád bych jel dál, ale Tomáš mi to rozmluvil s poznámkou, že cesta se stane za pár km trochu obtížná pro naše 1200 GS. Budu se tady muset někdy vrátit na lehčí motorce.

Na oběd jsme se vrátili do Moabu. Odpoledne nás čekal Arches Národní park. Zde jsme projížděli krajinou plnou přírodních oblouků a červených sklanatých útvarů.

Trochu jsme se dnes zapotili. Teplota stoupla až na 30°C.

Následovali jsme řeku Colorado a objeli jsme okruh okolo La Sal hor. Zde se trochu ochladilo, což jsme všichni přivítali. Dalši krásný den.

5 den   Moab – Boulder  350 KM       11 červen

Snídani jsme si dali v takzvaném Jail house. Měli tam velice dobré kafe.

Po krátkém úseku na dálnici jsme najeli opět do terénu. Úsek byl dlouhý asi 45 km. Všichni jsme si ho užili do sytosti. Tomáš a Miro měli kameru na přilbách a natočili velice pěkné záběry. Za krásného počasí jsme projížděli krajinou plnou červených útvarů.

Projeli jsme San Rafael Swell a naše další zastávka byla v Goblin Valley - Údolí strašidel. Bylo až neskutečné vidět, co může matka příroda vytvořit.

Pokračujeme směrem na jihozápad a v dálce vidíme černé mraky. Zastavili jsme se na oběd a opět jsme si dali pravý americký steak. Ještě doplnit plnou nádrž, a jedeme dále. Projížděli jsme Capitol Národní Park a obloha se pořád více zatahovala. Nenechali jsme nic náhodě a oblékli se do deště. Cesta, která se jmenuje Cesta časem nás zavedla až do výše 2865 metrů. Trochu tady mrholilo a teplota klesla až na 4°C. Takže veliká změna v teplotách, kolem poledne bylo skoro 30°C.

Naštěstí jsme to měli už asi jenom 50 km do naší cílové stanice. Do městečka Boulder jsme dojížděli za deště. V blízkosti našeho hotelu, byla velice dobrá a vyhlášená restaurace, kde všechno vaří z místních potravin a bio. Den jsme zakončili opět v pohodě a spokojeni.

6 den   Boulder – Zion   270 KM    12 červen

Pršelo celou noc a ráno stále prší. V dálce můžeme vidět čerstvý poprašek sněhu na vrcholcích hor. Po snídani v Hells’ backbone caffe jsme se rozhodli, že odložíme náš odjezd až na 12 hodinu. A taky že jo. V poledne se to protrhlo a zase svítilo slunce. Pokračujeme Cestou časem a projíždíme Escalante národní monument.

Dnešní první zastávka je v Bryce národnim parku. Už jsem zde jednou byl, ale nestačil jsem opět žasnout. Kluci také nevěřili svým očím.

Bryce canyon vypadá jako červená krápníková jeskyně, ale otočená naruby. Je vytvořená z vápencových útvarů a za vše může voda, vítr, mráz a čas. Udělali jsme si tady malý výšlap. Po šesti dnech v sedle motorky to byla příjemná změna.

Stále jsme na takzvané Colorádské plošině a pohybujeme se ve výšce mezi 1200 až 3800 metrů. Takže počasí se tady může změnit během chvilky. A taky, že jo. Zase se na nás něco žene. Ale ujeli jsme tomu.

Dnes nás čekal ještě Zion národní park. Protože jsme dnes ráno vyjeli s malým zpožděním tak tam přijíždíme v podvečer. Mohutné skalnaté útvary mají unikátní podobu a jsou zbarvené do červena díky západu slunce. Po projetí dlouhým tunelem se před námi otevřelo krásné údolí. Připadal jsem si jako v nějakém indiánském filmu.

Ubytovali jsme se v přilehlém městečku Springdale a na večeři jsme šli do místního salonu.

7 den   Zion – Las Vegas   330 KM    13 červen

Hned po ránu jsme najeli do terénu. Nic obtížného, ale užili jsme si to. Stále jsme ve státě Utah.

Po krátkém dálničním úseku jsme vjeli do státu Arizona. Ale pouze na 45km. Tady nás čekala opravdová poušt a další prašná vložka. Málem jsem přejel pravého amerického chřestýše. Všichni jsme zastavili a obdivovali jsme ho z bezpečné vzdálenosti.

Den se blížil k poledni a my jsme vjeli do státu Nevada. Takže zase povinná zastávka u státní cedule. Značně se tady oteplilo. Sjeli jsme totiž z Colorádské plošiny do výšky asi 800 metrů.

Moc cest tady není, tak musíme jet zase kousek po dálnici. Je to bezpečné, protože řidiči tady motorkáře akceptují. Každou chvíli míjíme někoho na Harley. Je to přece jenom nejoblíbenější motorka v Americe.

Je skoro 35°C. Pěkné horko. To ale ještě nevím co mě čeká v příštích dnech. Blížime se k Las Vegas.
Vjíždíme do světoznámého Las Vegas v pozdních odpoledních hodinách. Obrovské hotely a kasína jsou všude okolo nás. Je tady dost rušno a cesty jsou plné aut s turisty. Jsem velice rád, že už přijíždíme k našemu hotelu Treasure Island. Tomáš nás šel přihlásit a vyzvednot kliče od pokojů. Velice mile nás překvapilo, že nám odnesli naše zavazadla až na pokoj. No prostě Las Vegas.

Na večeři jsme museli zkusit tzv. buffet. A nebo taky - all you can eat. Pěkně jsme se nadlábli. A hurá do kasína. Každý jsme si dali limit, kolik chceme prohrát. Jediný Petr měl štěstí a odcházel od rulety o 400 dolarů bohatší. Do postele jdu s vědomím, že zítra nás čeká den volna.

Hynek

Pokračování 2. část

(USA MOTO TRAVEL - výlety na motocyklech po Americkém Západě)